Z větru se stane vichřice. Tma obepne les a pouze světlo spasí vás. - Věštba Flekaté kožešiny

Emily a Luke

14. února 2014 v 22:14 | Lea |  Jednorázovky
Oukej, oukej..
Hola! ^^


Je zima. Chladný vítr cuchal plavovlasé dívce dlouhé vlasy. Ona hleděla do dálky, stála na okraji skály a hleděla na záři zapadajícího slunce. V očích se jí mihl smutek a ona sklopila svůj pohled dolů. Je nějaký důvod, proč tu být? Proč tu být, když tu není on? Když on tě opustí ve chvílích, kdy ho potřebuješ? Vykročila. Váhavě se podívala do hloubky a hledala odlesky slunce v řece která tekla údolím.
"Ahoj," ozvalo se jí za zády a dívka úlekem poskočila. Otočila se a spatřila muže zahaleného v černém plášti. Usmíval se. "Myslíš na sebevraždu?" Emily se zarazila a vycítila pravdu z jeho slov. I přes to zavrtěla hlavou.
"Co chceš?"
"To, co ty,"
"Nevěřím ti," přistoupila k němu blíž a na tváři se jí zaleskly slzy. Proč mu věřit? Zbavil jí svobody a všeho, co tak milovala a hledala. "Ani tvé blesky, mraky a cokoliv co dokážeš mě nepřemluví. Nic.." Jako by se mu objevil na tváři náznak pochybností. Odvrátil hlavu. Poté, velmi nečekaně a rychle ji chytil za ramena.
"Musíš, mi věřit," zaskřípal zuby a v očích mu burácel hněv.
"Ne," odsekla Emily. Chvíli mezi sebou vedli oční boj. Nakonec muž něco zamumlal a trhl s ní.
"Když mi nevěříš.."
"Luku neblázni!" Najednou váhala. Luke s ní škubl a shodil jí z propasti..
Stál na místě. Zrak upíral na místa, kde ji naposledy zahlédl.
"Co jsem to udělal?" řekl si sám pro sebe. Tvář se mu stáhla a on zavřel oči. Spolu.
Že by to věděla? Možná.. ale vždyť sama to chtěla udělat! Možná to bude bolet.. ale pád bude až za chvíli. Ne teď..
"Jau!" vykřikla Emily. Náraz byl poněkud dříve, než si myslela. Odvážila se otevřít oči. Co se stalo? Rukou instinktivně tápala kolem. Přejížděla po něčem hladkém.. po hladkých šupinách. "Wind!" vykřikla radostně a tím se málem shodila dolů. Snad poprvé v životě ráda viděla tu tvrdohlavou dračici.
"Sledovala jsem tě," pravila ponurým tónem. Ticho. "Nedovolila bych to," Emily se přitiskla k jejímu tělu, které plachtilo nad hladinou řeky a stále stoupalo výš. Vzpomněla si. Bodlo jí to tak, že vyskočila na nohy. Obličej zmáčený slzami se obrátil k vrcholu propasti. Na kraji nikdo nestál..
"Luku! Luku!" Křičela a ozvěna volala s ní. Přesto žádná odpověď. Proč...?

Neptejte se, proč je to tak divné! xD Ona takhle přemýšlí! Podle pravdivé události.
+ Starší obrázek jí a Tigrise
A to je asi vše. O.o
Mám vás ráda, všechny :3. ^^
Lea
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bělka bělka | E-mail | 15. února 2014 v 13:24 | Reagovat

Příběh je hezký,ale z počátku smutný.Ještě štěstí,že vše dopadne dobře,život je přece krásný.Někdy příjdou chmury,ale ty se rozplynou a je zase dobře.Píšeš moc krásně a procítěně.Možná,by to ted chtělo i trochu radosti.Fandím. :-)

2 Ovladač Furča Ovladač Furča | 15. února 2014 v 22:00 | Reagovat

Tehdy kdy se to událo, Furča ještě na odlačí nebyla :D já nastoupila až ve druhé části záchrany města a to už nějáký ten komentář tam byl :D každopádně zajímavě napsané O.o

3 Lea Lea | 15. února 2014 v 22:18 | Reagovat

[2]: Nope, když se událo toto, už jsi tam  byla. c:

4 Ovladač Furča Ovladač Furča | 15. února 2014 v 22:26 | Reagovat

[3]: vážně? O.o já asi fankt už vše zapomínám..

5 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 16. února 2014 v 20:51 | Reagovat

Mám otázku - tohle je jednorázovka, nebo celý příběh? Protože bych si to hrozně ráda přečetla, pokud to má pokráčko :3 A jestli to nemá, tak ho koukej napsat, protože je to absolutně super!
Vážně úžasný, zezačátku smutný, ale ten konec byl super :3

6 Lea Lea | 16. února 2014 v 21:05 | Reagovat

[5]: On to je takový úryvek z života Emily. :3 (Moje první postava na odlačí textovce) Možná někdy k ní něco napíšu, uvidí se. :-) Jinak děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírování se trestá smrtí.
Chceš si pokecat? Chat ZDE

Flag Counter