Z větru se stane vichřice. Tma obepne les a pouze světlo spasí vás. - Věštba Flekaté kožešiny

Odlačí textovka - Janin únos

10. dubna 2014 v 20:00 | Lea |  Jednorázovky
Děj z odlačky, který tam asi nikdy už nevecpu. xD Doufám, že to není moc dlouhé. :c

Tma. Kyselý vzduch. A zase tma. Kassie zaťala pěsti. Byla svázaná. Vedle sebe cítila chladné tělo Karlie. Nejspíš byla ještě omráčená, protože neměla napjaté svaly a necítila žádný pohyb. Blbá Jane, pomyslila si. Nechala nás napálit sladkým úsměvem a hloupým chováním. Najednou na ni dopadl proužek světla, který se stále rozšiřoval. Někdo vstoupil do sklepa. Světlo ji zprvu oslepovalo, ale zvykla si. Než se zase rozkoukala, všimla si Jane kousek od ní jak si prohlíží Karlie. Naštvala se, kolem ní matně zazářila fialová záře která hned pohasla. Jane se zlomyslně ušklíbla.
"Promiň, tady ve sklepě nemůžeš použít svou moc." Pobaveně se usmála ale už s chladným výrazem ve tváři se postavila. Vlasy se jí zase trošku změnily. Možná se to Kess jen zdálo, ale i oči se trošku pozměnily. "Za chvíli se zase uvidíme," řekla a otočila se na podpatku, dřív než stihla cokoliv odpovědět. Pak se najednou zastavila. Ve dveřích se otočila, úsměv se jí ve tváři nadšeně roztáhl. Tleskla a zavřela dveře. To, co udělala, došlo Kess až za chvíli. Něco lepkavého se jí zeshora dotklo.. nejdřív to bylo cítit jako pavouk, ale pak.. byla to nějaká energie. Zářila jako slunce. Chvíli kolem ní poletovala. Tohle mi přece nemůže nic udělat, pomyslela si Kess. Pak to ale zničehonic změnilo tvar a vlezlo jí to do hlavy. Tam se to zvětšovalo, píchalo jako nože.. a pak už zase nebylo nic.

~
Probudila se a už neležela ve sklepě. Bylo tu i nějaké sluneční světlo. Zamžikala. Před očima se jí točily hvězdičky a hlava jí bolela jako střep. To, co do ní předtím tak vtrhlo, se teď zase vesele točilo kolem její hlavy. Kdyby mohla tak by si promnula hlavu, ale stále byla svázaná, což jí zevnitř deptalo. Rozhlédla se kolem. Na pár místech byly nahoře malá okna a troje dveře, jinak všude byly prázdné a temné klece. I přes to tu byly slyšet zvuky.. Podívala se pořádně a kdyby mohla, strachy by někam utekla. V klecích byly zvířata. Každé jiné, stejně jako velikost klece. Ale všechny zvuky se sobě podobaly. Zvířecí šepot.. Jsou to odlaci, pomyslela si vyděšeně. Odlaci co se pokusili utéct ve své zvířecí podobě, ale doplatili na to. Polkla. Uslyšela vzdálené kroky. Jane s nezájmem otevřela dveře, podívala se na ni a usmála. Pečlivě za sebou zamkla a nasadila sladký výraz. Asi se s ní nechtěla bavit. Došla za něčím za ní, co nemohla vidět. Šepot zvířat v klecích sílil mezitím co tam Jane něco cvakala. Bojí se, pomyslila si. Někteří to už možná viděli, ví co se bude dít.. Bojí se víc než já. Zavrtěla se. Tohle bylo velmi špatné. S námahou se snažila ohlédnout. Zahlédla nějaký kus železa. Víc nic. Nadechla se. Takže asi stroj.. Najednou se znovu rozletěly dveře a dovnitř vkročil zamračený muž. Zavřel za sebou. Narozdíl od Jane se neusmíval, ale stále víc se mračil. I tak se dalo poznat, že se docela.. těší. Jane to už dodělala. Kývla na toho muže a posadila se vedle Kess. Chtěli jí něco říct.
"Jak bych začala.. zlato," řekla Jane jako by se hrozně omlouvala. "Nemusíš se bát-" narazil do ní loket toho muže a tak ztichla a začala už normálně. "Nechala ses nachytat i s tou tvoje kamarádkou. Škoda, že to snáší hůř, byla nedůveřivá víc než ty. Asi byla naučená, že ne každé malé děvčátko v lese je hodné a bezbranné," odmlčela se a zachechtala se, mezitím se jí vlasy zkrátily a zmodraly. "Víš, já mám tu možnost měnit vzhled. Ty ne. Můžu bát co chci. Ty ne. Nikdo mě nemusí poznat. A tebe ano. Chápeš?" Zlomyslný úsměv se ještě rozšířil když se Kess ustrašeně stáhla do nejdál dokázala. Bohužel na druhé straně byl ten muž, jedním rychlým pohybem jí obrátil na záda a strhl tričko. Na zádech se jí třpytilo malé tmavě modré kolečko se znakem hvězdy. Naděje.
"Je hloupé proti mě takhle zbrojit," začal a nevšímal si, že Kess leží stále na břichu a nedokáže se pohnout. "Nic a nikdo mě nemůže zastavit.. až získám vás dvě, ostatní to pochopí." Odkašlal si a zalovil v kapse. Kess se nadechla. Konečně vlastně viděla na ten přístroj. Byl velký, vlastně takové dvě sedátka.. na něco. Jedno byla jakoby odsávací, druhé naopak. Znovu se jí zmocnil strach. Došlo jí, proč se taky cítí tak zle - zvířata mlčela. Sledovala jí, ale z tváří nešlo nic přečíst. Pousmála se. Možná.. nějaká naděje.. Něco s ní trhlo a ona spadla na chladivou zem. Bylo jí líto, že její tričko bylo zničené.
"Ta je k ničemu," zavrčel ten muž. "Pospěš si s ní," Jane kývla a postavila ji. Dostrkala ji k jednomu z křesel. Kess se podlomily kolena. Stále svázaná seděla v železném křesle. Před ní se zavřela přepážka a nic neviděla. A nikdo neviděl ji. Malá a modrá energie nad ní se stále zvětšovala. Lekla se, když zjistila, že není jen nad ní, ale všude. Tvořila jeden celek. Kess se omylek dotkla špičkou nohy jednoho z výbojů a cukla sebou, což způsobilo, že zezadu hlavou narazila do té stěny magie. Špička palce se černala. Hlava ale byla v pořádku. Místo se stále zmenšovalo, kyslíku ubývalo. Kess zakašlala. A tím si najednou získala pozornost té věci. Ta se na chvíli roztáhla a potom se zase shlukla ke Kess. Doslova ji obalila. Začínalo to pálit. Kess začínala cítit.. že její tělo už není ničím chráněné. Žádný živel. Ubýval. Nadechla se, čímž do sebe několik těch věcí nasála. Začalo to bodat. Rozkašlala se. Věc využila příležitosti a pomalu se do ní nasoukávala. Kess se nakonec vzpurně zavrtěla a ztratila vědomí.

Jane otevřela oči. Vystoupila ze svého křesla, otevřela si přepážku. Cítila se nabitá novou energií. Předstoupila před Mathewa.
"Vyzkoušej mě," řekla a usmála se. Muž se zamračil a zavřel oči. Nastavil dlaň na které se objevila černá koule s trny. Jeho živel dobře znala - bolest. Poslal ji proti ní. Jane zavřela oči a koule se odrazila od malého fialového štítku. Narazila do jedné z klecí. Ta se rozpustila a zvíře v ní naposledy zasténalo. Jane se usmála. Měla pocit, že tuto magii používá věky.
"Pustíme jí ven," řekla. "Uvidíme, jak se pokusí utéct, nebo zachránit Karlie." Mathew přikývl a otevřel přepážku. Vyndal její bezvládné tělo z křesla a nechal ho na zemi. Došel do sklepa a přinesl druhou holku s hustými černými vlasy a bílým melírkem. Položil ji na stejné místo jako předtím Kess. V místnosti se ochladilo a začal foukat lehký větřík. Nikdo si toho nevšiml, jen Karlie ještě víc zbledla. Kess mezitím otevřela oči. Ustrašeně se podívala na Karlie a na klece. Cítila se tak slabá.. skoro se nedokázala hnout. Hledala cestu úniku. Zamrkala když před sebou spatřila malou páčku. Vypadalo to jako.. něco k otvírání klecí. Možná to byl jen blábol vymyšlený v chvilce nebezpečí, ale uvěřila tomu. Ještě se tam nějak dosoukat. Posouvala se pomalu. Byla jí stále větší zima a obličej jí brázdil větřík. Skoro starostlivě se podívala na Karlie. Byla bílá jako stěna, ale vypadalo to, jako by byla spokojená. Má sen? Jane a Mathew stály kus od ní, Jane kolem ruky dovádělo další podobné stvořeníčko jako předtím Kess kolem hlavy. Čekali, až se Karlie probudí. Kess už byla blízko. Hlavu posunula k páčce. Měla svázané ruce. Co nejtišeji dokázala se k ní plazila. Bylo velmi zvláštní že si jí nekdo nevšiml. Jane byla zabraná do tichého rozhovoru s Mathewem. Jen zvířata na ni upírali ohled, ale neprozradili jí. Natáhla krk k páčce.. najendou něco omylem tělem pod sebou zmáčkla. Nějaký nášlapný čudlík. Uslyšela bzučení a strach jí začal zas ohryzávat. Neváhala a zubama pevně stiskla páčku. Pak se rychle odkutálela stranou. Měla pocit, že si nějakých způsobem vykloubila hlavu. Z malých tunelů kolem stěn začaly proudit včely. Nedokázala si vysvětlit, co je spustilo, jestli ten nášlapný čudlík, nebo páčka. Jane a Mathew se konečně probrali ze štronza. Začali se rozhlížet kolem několik klecí se začalo otevírat a ti menší tvorové proklouzávali pryč. Pár sobů bylo ale stále uvezněných, jeden či dva koně řehtali, v jedné z klecí se krčil tygr. Než si to Kess uvědomila, byla volná. U nohou se jí krčila krysa, která hned zmizela rourou odkud přiletěly včely či vosy, nebo co to je. Mathew se podíval na Kess, zorničky se mu zůžily. Začal využívat svůj živel. Kess využila příležitosti. Skočila pod stůl a proměnila se v kočku, pak rychle v davu zvířat utíkala pryč. Ohlédla se, nerada tam nechávala Karlie.. Ale ona už tan nebyla. Zamrkala a zastavila se. Kde je? Něco do ní narazilo a chytilo ji za kůži. Velký černý vlk jí držel za krkem. Jen matně si uvědomovala, že stačí jediné škubnutí a je mrtvá.
"Karlie, Karlie!" zavolala-zamňoukala a přivřela oči. Jako odezvu uslyšela jen smích. Na zemi leželo pár černých peříček.. sevřelo se jí srdce. Karlie... A najednou byla volná. Než si to stihla uvědomit, kolem vlka létalo něco černého a klovalo ho to. Černá holubice! Ale nedokázala se hnout. Byla až moc zraněná na to utéct. Přivřela oči, připravená zemřít. Packy se jí chvěly. Chyběl jí její živel. Bylo to kus jejího já. A najednou silné trhnutí. Zase jí něco drželo za krkem, tentokrát silněji. Kdyby mohla, trhla by sebou, ale na to byla slabá. Upřela oči na... soba. Klec je asi konečně propustila. Zamrkala. Za ní běžel černý vlk, tmavý jestřáb a černá holubice snažící se je odehnat. Všimla si, že z jednoho křídla jí teče krev. Sob běžel do lesa. Avšak pustil ji na kraji. Netahal se s ní dál. Svůj dluh splatil. Vlk, jestřáb i holubice ji přeletěli. Schovala se do keře a stěží se proměnila na člověka. Olízla si vysušené rty a zavřela oči.Uslyšela kroky.. a pak zahlédla další Karlie. Vypadala stejně jako její kamarádka jen.. v očích se jí odrazilo světlo. Kessie se skrčila. Když se postava vedle ní zastavila, přestala dýchat. Je to Jane. Ale neviděla ji. Už nikdy nebude v bezpečí. Nikdy. Protože je bez svého živlu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké roční období máte nejraději?

Jaro
Léto
Podzim
Zima

Komentáře

1 bělka bělka | E-mail | 10. dubna 2014 v 20:22 | Reagovat

No dnes to bylo dlouhé a zároven napínavé jako vždy.Moc hezké,nechybí ti
představivost a fantasie.Chválím... ;-) :-)

2 BrexiCZ BrexiCZ | E-mail | 10. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

fdshfoasgdzgsaidg opravdu epickýýýý příběh krásně píšeš!!!!!!! O_O

3 Lea Lea | 10. dubna 2014 v 21:20 | Reagovat

[1]: Děkuju ^^

[2]: O_O Díky! Ty taky píšeš skvěle! *hug*

4 Xanya Xanya | Web | 12. dubna 2014 v 21:20 | Reagovat

Dlouhý to bylo... A taky naprosto skvělý! Ten konec... :33

5 Furča-ღElis-ღTWD-ღ-Luke-ღ Furča-ღElis-ღTWD-ღ-Luke-ღ | Web | 13. dubna 2014 v 10:40 | Reagovat

Leo, ja tě asi zabiju :DD takové články mě zabijí
C včera a dneska jsem četla půlku :DD
Chuděra,  bez živlu :/ nechceš na OT? :D

6 Ohnivka Ohnivka | 22. dubna 2014 v 9:50 | Reagovat

Opravdu nádherné a napínavé!Myslím,že na psaní příběhů,máš opravdu velké nadání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírování se trestá smrtí.
Chceš si pokecat? Chat ZDE

Flag Counter