Z větru se stane vichřice. Tma obepne les a pouze světlo spasí vás. - Věštba Flekaté kožešiny

2 rok na blogu - jednorázovka

3. října 2014 v 18:44 | Lea |  Jednorázovky
Jesss, konečně jsem to dopsala! Píšu to od soboty a mělo to vyjít o hodně dřív.. bohužel D:
Takže doufám, že si to přečtete, nebo si vás všemocná Lea najde! :DD
PS: Omlouvám se za překlepy, ale už.. jsem byla tak vysílená ;-;


Malá, rozcuchaná holka seděla u počítače a znuděně si podpírala jednou rukou hlavu. Čučela na svůj nový, tmavě modrý blog s hvězdičkami na layoutu a psala přihlášku do klanu. Nohy měla přehozené přes sebe a pohled zažraný do klávesnice.
Najednou se kolem začal zvedat vzduch, ale desetiletá holka nereagovala. Občas se stává, že se nechá otevřené okno. Jen si zapla mikinu a nezpozorovala, že jí uprostřed pokoje stojí modrá policejní budka.
Někdo prudce zalomcoval jejími dveřmi zevnitř až je rozrazil. Ven se vyvalila další holka a dveře budky se za ní prudce zavřely. Přestože s sebou práskly, malá dívenka u počítače ani neodvrátila pohled a stále se věnovala svým věcem.
"Ehm, ahoj! Já jsem tady!" Blonďatá holka se zarazila a vyhlédla z okna na zahradu. Krásně neupravený trávník se zelenal v mírném dešti.
"Ahoj!" ozvalo se ještě jednou a teprve pak se bloncka otočila a všimla si té budky. Vystrašeně ztuhla na místě a prohlížela si jí.
Vytahané černobílé tričko a černobílé džíny se do sebe přímo vpíjely a dlouhé, plavé vlasy měla o dost delší než ona sama, protože se dala nedávno ostříhat. Vlasy měla vlnité a stáhlé do culíku. Očima těkala sem a tam, skoro jako by zažila něco neobyčejného. Skoro připomínala jí samou za pár let, to si ale hned vyškrtla. To je přece nemožné.
"Notak, pozdrav mě!" pobízela ji co nejpřátelštěji holka z budky a prohlídla si ji od hlavy až k patě, možná jen o něco podezdřeleji než ona ji.
"Ahoj. Známe se?" zeptala se stále rozklepaně, ale držela se.
"Jo, teda vlastně ne, je to složitější," pokrčila rameny, přidřepla si a prohlídla si její oči. "Myslela jsem, že jsem je měla světlejší.. a ty vlasy.. neměla sis je stříhat, vypadáš hrozně. A zhubni, nebo toho budeš litovat, neříkají ti, že vypadáš jako těhotná?"
"Jen si dělají srandu,"
"Takže říkají," bedlivě si ji prohlédla, sundala jí z židle a zasedla si k počítači. "Hlavně to s tímhle nevzdávej," dodala jen tak mimochodem a ukázala na blog.
"Proč?"
"Jen tak. A taky si přej k Vánocům palandu.. to taky jen tak." ukázala na rozkládací gauč a promnula si rukama. "Takže-"
"Kdo jsi? Ty mě znáš a já tebe ne?"
"Je to jednoduché. Já jsem ty za pár let. Myslím, že jsi dost chytrá na to, aby ti to došlo," Malá holka koukala na svou starší verzi mírně vykuleně.
"A co teď?" zeptala se, už v celku s klidem.
"Nó," začala starší verze. "Já bych šla pařit. Co ty na to, mladší... Leo?" pousmála se a mladší Lea jí úsměv oplatila. "Dobře, co budeme dělat?" Rychle vyšla z domu na zahradu a rozhlédla se. Malá Lea následovala.
Starší verze nejdřív vytáhla z kapsy klacek a rychle jím švihla.
"To je.. hůlka!" vypískla nadšeně a ustoupila o krok dozadu.
"Ano, je," odvětila druhá Lea nezaujatě a zase si jí zastrčila do kapsy. "Půjčila jsem si ji od jedné super holky."
Zachrání svět nebo tak něco?"
"To je na tobě," pousmála se starší Lea a přidřepla si do trávy. "Hezká, hezká tráva. Brzy přijdou kočky, tak hlídej psa,"
Ale my nemáme psa," řekla rozladěně malá bloncka a zůstala stát.
"Aha.. tak to doma navrhni."
Proč?" nedůvěřivě si založila ruce na prsou.
"Jen tak," odpověděla starší Lea svou oblíbenou frází.
"Nech toho."
"Nebuď drzá, nebo to řeknu tvýmu tátovi,"
"Ublížila bys i sobě v minulosti!" křikla malá Lea a výškou se srovnala se svou starší verzí. Ona sama byla o dost menší. Vážně o dost.
"No vidíš, nejsi tak blbá," znova se pousmála starší verze Lei a znova se přikrčila. Jednu ruku natáhla směrem k habrům, z pod kterých vylezla štíhlá mourovatá kočka. Lea ji jemně pohladila. Kočka ani nehla brvou a své tmavě modré oči upírala na lidi, díky kterým se tady objevila. Za ní vylezlo dalších pět koček, které se kolem nedůvěřivě rozhlížely. Jedno z nich bylo kotě a flekatá matka ho obezřetně hlídala.
"Blbost!" zasmála se malá Lea a prohlížela si kočky. "Vždyť tahle vepředu vypadá..." zarazila se a vyměnila si pohled se svým starším já. Pak si přidřepla a natáhla k ní ruku. Lehce jí dlaní projela po kožíšku, ale jen tak, jako by jí vzdávala úctu.
"Tak co, koho tu ještě potkám?" řekla nadšeně mladší verze a očima zabloudila na oblohu, jako by čekala planety, nebo ufo. Očima se ale zastavila na měsíci a sledovala jak se objevuje na zatím světlé obloze.
Najednou je obě dvě odhodila nějaká velká rána. Obě spadly na zem dozadu.
"Dám ti ještě jednu radu," zaskuhrala starší verze a chytla se za hlavu. "Zkuste vysoušet po dešti trávu a změkčovat hlínu, myslím, že to jednou pomůže," s námahou se postavila na nohy a pomohla i svému mladšímu já. Pak se podívala, co vlastně způsobilo to, že spadly.
Před nimi stál jeden poník, který dost nespokojeně frkal, ale nemohl nic říct, protože přes čumák měl oprátku. Druhý poník, který stál vedle něj na tom byl podobně. Oba dva měli na sobě dva lidi. Jejich epický výstup kazilo jen to, že nohama dostaly na zem a všechny čtyři se navíc musely odstrkovat.
Obě Lei je vyjeveně sledovaly. Ta starší se sklonila k mladší a pošetala jí do ucha:
"Ty je ještě neznáš. Ale poznáš. Možná díky tomuhle.. někdy mě štve cestování v čase,"
Nejmenší osoba, která seděla na naoranžovělém poníkovi co nejelegentněji dokázala seskočila z poníka. Jedna noha jí ale sjela po blátivé kaluži a spadla na zadek. Rychle se otřepala a s menším ruměncem sundala poníkovi uzdu. Její ohnivě rudé vlasy se jí vlnily na ramenou.
"Promiň," zamumlala směrem k poníkovi, který si jedním kopytem promnul hlavu.
"Nemá někdo sušenky?" zeptala se a zavětřila, čímž úplně zkazila dojem normálního tvora.
"Promiň," zopakovala znovu a důrazněji zrzka a podívala se poníkovi do očí.
"Jo, jasně, nic se nestalo," zamumlala. "Má tady teda někdo sušenky?"
Starší Lea rychle zalovila v menší kapse a vytáhla jednu rozmačkanou sušenku. Rychle jí ji podala a poník jí bez ničeho snědl.
"Nemáš ještě nějakou?" zeptal se poník znovu a podezdřívavě se rozhlédl kolem. Teď jí už ale všichni ignorovali, protože druhá dvojice (která se nacházela na sněhově bílé kobylce) se dala do pohybu. Obě dvě dívky seskočily energeticky z poníkového oře a narozdíl od zrzky seskočily bez problémů.
Kudrnatá blondýna sundala poníkovi uzdu a povolila jí široký řemen, který jí stahoval tělo v místech, kde měla složená křídla.
"No teda," začala si stěžovat bílá klisnička, potřásla svou modrou hřívou a protáhla si křídla, která měla doposud stažená a přimáčklá k tělu.
"Nech toho, buď ráda, že jsme tě sem vůbec vzaly," poplácala jí přes čumák rozcuchaná černovláska a lehce se o ní opřela.
"Jenže já jsem neříkala, že sem chci! Pokud vím, křičela jsem na vás 'Nechte mě bejt!'"
"To už je dodatek," pokrčila rameny černovláska a zarazila se, když uviděla dvě menší holky vedle sebe. Oni nebyly blbé a poznaly, že je to jeden a ten samý člověk.
"No co to sakra.." začala Ashel, vysoká černovláska, ale Kate, zrzka, která se za ní objevila do ní drcla ramenem.
"Fantasie!"
Bruneta, která se až doteď držela zuby nehty svého poníka, spadla s hlasitým 'eh' na zem. Rychle zvedla pohled k osobám zájmu.
"Co se děje?" zeptala se rychle a vstala, skoro celá od bahna.
"Nedotýkejte se těch keřů, ty nezničíte vy, ale někdo.. jiný. A vy dvě," vyměnila si významný pohled s bílou a naoranžovělou kobylkou, která se snažila olíznout svůj cutie mark, "opovažte se něco sežrat. Rai, ty máš zakázáno lítat. A ty Lio... skus být co nejvíc normální."
"Tak to pro ní bude challenge." řekla bruneta a pokusila se postavit. Přes jedno rameno si přehodila malý batoh a sebevědomě došla ke starší Lee.
"Ahoj. Já jsem Nina,"
"Já vím," pousmála se starší Lea a obdařila svojí postavu zářivým úsměvem. S potěšením zjistila, že je opravdu o pár centimetrů menší než ona. Menší Lea si jí taky porovnávala. Bohužel byla menší než ona. Achjo, zase nic.
"A kdo jsi ty?" zajímala se stále štíhlá bruneta a odlomila si z černé mikyny suché bláto, které se během pár sekund nějak zázračně vysušilo.
"Tvoje stvořitelka," nedokázala zadržet úsměv. Prohlížela si každou tvář. "Ano, všechny jsem vás vymyslela. Teda až na tebe," dodala rychle k White Rainbow, která se vítězně rozhlédla kolem, ale přátelsky žďuchla do Lii, která si žužlala ocas a pravděpodobně vůbec Leu neposlouchala.
Najednou začaly z nebe padat balíčky chipsů. Kouzlo ale bylo v tom, že padaly jenom na jejich pozemku.
"Juchůů!" ozvalo se zezhora a nad domem proletěl hodně dlouhý stín, který se usadil na poli za domem. Přistál s dlouhým dohadováním a nakonec si drak jen odfrkl a lehl si. Nemohl přistát na zahradě, protože by polámal stromy a protože byl větší než tenhle barák, nemohl se usadit ani na něm bez toho, že by ho celý zbořil.
Malá blondýna poplácala svojí dračiči po čumáku. Byla tak neskutečně malá proti svému draku, že její dlaň byla jen o něco větší než široké šupiny na lících. Pak se vydala směrem k oněmělé skupince. Blondýna sebrala ze země jeden balíček chipsů a rychlým švihnutím ho otevřela.
"Co se stalo?" zeptala se a poškrábala se na nose.
Starší Lea ucouvla a mladší ji projistotu následovala.
"Nó, víš.."
"Ty jsi naše stvořitelka?" zopakovala neurčitě Kate a jen tak pro jistotu si vzala vlastní balíček chipsů.
"Co?" Nová blondýna zbystřila a nepřátelsky si ty dvě prohlédla. Kolem se ochladilo a Issa si blondýnu prohlédla ještě nepřátelštěji, protože tu měla nového soupeře se stejným živlem. Emily přešla ke Starší Lee a podívala se jí tak zblízka do očí, až se jí dotkla nosem.
"A teď mi přičaruj něco dobrého do života," začala výhružně a zle se na ni podívala.
"Nebo co?" snažila se Lea odvážně odvrátit slovně útok.
"Mám draka,"
"Díky mě,"
"Ovládám silný živel,"
"Díky mě," Lea se mírně ušklíbla a postavila před sebe své mladší já. "Ona tě stvořila. V podstatě já taky, jenže ona je ta novější. Nebo vlastně.. teprve stvoří. Nemusí být celý tvůj život jen o tom, že všichni zemřou. Přemluv ji a ona to změní." povzbudivě postrčila malou Lea blíž k Emily, která si ji nejdřív váhavě prohlédla, ale pak ji vzala za ruku.
"Dobře.. popovídáme si o tom." Lea jí jen slabě kývla a společně se vydaly k dračiči. Starší pozorovalo své mladší já, jak nejistě přistupuje k Wind a pak ji hladí po nozdrách.
Starší Lea se sama pro sebe smutně usmála a pozorovala chvíli majestátní dračiči, která si hraje s malým dítětem. Pak sklonila pohled a rychle tleskla.
"Tak. Zbavili jsme se prcka a možeme jít pařit. Vemte si brambůrky a jdeme k ohništi. Kate, ty zapal oheň, Nina jí pomůže. Ashel bude pojistka a Issa se bude snažit, aby v těch místech se oheň opravdu rozhořel. A žádné naschvály. Znám vás líp, než vy sami sebe, věřte mi. Já zaměstnám naše poníky," povzbudivě se na všechny usmála a čtveřice se s tichám breptáním vydala k ohništi.
Lea se otočila k poníkům.
"Sice vás jsem tady neměla v plánu, ale nevadí. Rai, pozdravuj ode mě Niky-"
"Kdo je Niky?" zkusila se Rai zeptat co nejvíc opatrně s přátelským tónem. Lea se zarazila.
"Aha.. no, to je zase tvoje.. no to neřeš. Někdy si na ni vzpomeň, to bude sranda." Přejela jí prsty v jemné hřívě a prohlédla si její oči.
"Máš temnější a míň tyrkysový odstín modři než Lia," pousmála se Lea a podívala se na kobylku, která seděla opodál.
"Já tě vážně někdy nechápu," zavrtěla hlavou sněhově bílá kobylka a protáhla si jedno křídlo.
"Však nemusíš." usmála se a pak se otočila k druhé klisničce.
"Lio, do pozoru!" Naoranžovělá kobylka se ani nehla a jedním kopýtkem si zaťukala na bok, kde měla cutie mark. "Mám sušenky!" zkusila to znovu a najednou poník poslechl jako na slovo a vstal rychlostí blesku.
"Kde?" zvolala a začala jí očuchávat kapsy. Bylo to celkem nepříjemné, protože je měla zrovna zezadu na kalhotech. Vyndala tři sušenky, ale zatím jí dala jen jednu.
"Víte co, asi budete muset jít se mnou," řekla nakonec, když zahlédla pár jisker a oheň, který se náhle rozhořel. Obě dvě šly v jejích stopách, ale jen White Rainbow šla dobrovolně, Lia následovala své sušenky, které Lea držela v jedné ruce.
Tři stíny se posadily vedle čtyřech dalších stínu a začaly si povídat. Oheň je hřál. Měsíc se po chvíli jasně vyrýsoval a byl mnohem bledší než dřív, na mnohem tmavší obloze než kdy byla.
Přesně ve středu noci se Lea zvedla od ohniště a rozhlédla se. Zahlédla na kraji zahrady několik tmavých stínů. Došla k nim a přiklekla si.
"Skoro bych na vás zapomněla," povzdechla si a dlaní projela zlatému kocourovi srstí, který si to nechal líbit, ale upřeně ji sledoval. Přešla k želvoviné a černobílé kočce, které obě střežily jedno kotě. Obě si ale jen prohlédla a pak se podívala do hlubokých, zelených očích léčitelky.
"Jsi skvělá matka," zamumlala tak tiše, že to mohla opravdu slyšet jen ona. Pokud jí rozumněla. Kočka ale zvedla hlavu a upřela na ni nevyzpytatelný pohled, ale Lea mu rozumněla. "Já vím," zamumlala jen nazpátek a prohlédla si zrzavé kotě, které strážily. Ve svitu měsíce se stříbrně leskla, ale na světle musela zířit jako slunce. Neodvážila si ho pohladit, na to znala divoké kočky až moc dobře.
Přesunula se znovu ke zlatému kocourovi, který vzpříměně seděl a už se nenechal pohladit. Prohlížela si jeho pevné svaly pod kožíškem a obdivovala jizvy, které měl převážně na zádech, takže prorazovaly, že na něj útočily zbabělé kočky.
"Neboj se," pošeptala mu, jako by znala jeho starosti a prohlédla si jeho mlčenlivý a skrytý výraz.
Nakonec přešla k poslední kočce, která taky seděla. Kožíšek se jí ve svitu měsíce leskl až příliš. Byla z části průhledná. Když ale Lea zkusila, jestli je jako duch, její ruka se zastavila na drsném kožíšku. Prohlédla si ji pozorněji. Moc dobře věděla, kdo to je. Byla to Flekatá kožešina. Léčitelka, která byla zabita a na její místo nastoupila Srdce.
Vypadalo to, že ji ostatní kočky nevnímaly, jen Leopardí Hvězda se na ni vždycky koutkem oka podívala, jako by zvěstila něco špatného, ale přitom i nadějného. Lea ani kočce nemusela nic říkat, znaly se až moc dobře. Vyměnily si důležitý pohled a bývalá léčitelka jen neznatelně kývla hlavou.
Lea se potom postavila a rozhlédla se po hrstce koček z Ohnivého klanu. Z jejího klanu.
"Vím, že už musíte jít. Ráda jsem vás viděla. Znám vaše pravidla až moc dobře na to, aniž bych je mohla obejít nebo porušit. Doufám, že se ještě někdy setkáme."
Leopardí Hvěda si ji dlouho prohlížela a pak kývla. Cosi mňoukla na kočky ze svého klanu a pak všichni jako na povel zmizeli v habrech. Jen Flekatá kožešina naposledy doslova hypnotizovala Leu a potom se otočila a rychlostí blesku zmizela mezi větvičkami a listy.
Lea tam ještě dlouho stála a zírala do tmy. Osušila si malou slzičku a pak se otočila směrem k ohni. Potichu došla k White Rainbow, i když to bylo spíše zbytečné, protože si jí všichni stejně u ohně všimli. Lea však pošeptala sněhové kobylce nějakou rychlou zprávu a kobylka po chvíli pokývala hlavou.
"To bych možná zvládla. Můžeme to zkusit."
"Díky! Jsi skvělá!" Obejmula klisničku kolem krku a ta pak trochu rozpačitě roztáhla křídla, ale ne za účelem letu. Alespoň zatím ne.
Spolu sestoupily po svahu zahrady až k poli, kde seděla velká dračice. Šlo poznat, že se cítí stísněně a má chuť se proletět, nebo konečně zmizet. Mezi obřími tlapami jí seděla malá holka a radostně si povídala s Emily - vyprávěla jí obyčejné zážitky života, které Emily nadšeně hltala. Naopak ona jí vyprávěla své obyčejné dny a Lea chytala inspiraci.
"Ty máš doslova dobrodružný život! Smutný a přitom tak krásný!"
"Já jsem měla do tvého věku taky dokonalý život," povzdechla si Emily a prohlédla si malou Leu. Lea se zaraženě podívala sama na sebe. Co když jí čeká něco, jako ji? Ne, blbost.. ona je přece z jiného světa!
Obě dvě tam stály docela dost dlouho, než si jich dvě nové kamarádky všimly. Emily omluvně vstala a prohlédla si poníka, který byl pro ni cizí exemlář podivného druhu. White Rainbow zastříhala ušima a nervózně si prohlédla draka, který jí propichoval zeleným skorolaserovým pohledem.
"Potřebujete něco?"
"Ano," zamumlala tiše Lea a naklonila se k ní a něco jí skoro naléhavě zašeptala do ucha. Bylo to tak rychlé a zamumlané, že snad ani nemohla rozumět.
"Já si myslím, že by to šlo." Podívala se na svoji dračici a ta přikývla. Ty dvě se mezi sebou mohly telepaticky dorozumívat. "Kadet dva souhlasí-" Obří dračí tlapa jí odrazila o metr dopředu. Emily se zahihňala. "Prostě souhlasíme. Zabalte si sakypaky a jdeme na to!"

O pár minut později mladší Lea seděla na hřbetě Wind a nohy měla tlustým řemenem přivázané v dračiči, která se pořád snažila pásek setřást a přesně na tom místě se poškrábat. Lea se při každém jejím pohybu otřásla a skoro vyděšeně se snažila chytit čehokoli, čeho se dalo, ale ostny byly moc malé a nebezpečné a žádná hříva tady nebyla.
Zezadu k ní si přisedla Emily a jistila ji zezadu.
"Až poletíme, budeme se muset trošku skrčit, aby nás to neufouklo - dej si pozor na ostny." Přátelsky na ni mrkla a pak otočila Wind směrem k místu, kde vycházelo slunce. Pořád byla tma jak v pytli, ale oni byli připravení.
Mezitím se starší Lea usadila na White Rainbow, která se procházela kolem a mávala křídlama, aby si je rozehřála. Jízda na poníkovi nebyla zas tak obtížná, jen klouby, kde končila křídla, byla umístěná tak hloupě, že se nejdřív bála, že si nikam nesedne. Nakonec si ale sedla ještě před ten kloub, takže bude vypadat fakt divně.
"Věř mi," přátelsky ji pobídla sněhová kobylka. Lea se chystala odpovědět, ale zarazil ji jiný hlas.
"Kam se chystáte beze mě?" byl to tak žalostný tón, že nemohl být předstíraný.
"Lio, promiň, ale ty nejsi.. no-" zarazila se a podívala se na klisničku, která nasadila vražedný výraz.
"Ano?"
"Prostě nejsi pegas."
"Ty taky nemáš křídla a svět se nezhroutí! Tak proč bych je měla mít já?" propíchla ji smutným a uraženým pohledem a vycenila zuby. Ne že by měla nějaké tesáky, ale pořádně kousnout uměla. White Rainbow věděla, k čemu se chystá a couvla několik kroků dozadu.
"Můžeš s námi běžet dole, ne? Jsi přece zemský poník," snažila se to rychle zachránit. Lia se zamyslela a prohlédla si kopýtka.
"Víš co? Dobrý nápad." Posadila se a podrbala se nevědomě jednou nohou jako pes. Podívala se na oblohu a pozorovala pár slabě zářících hvězd.
Lea si dovolila oddechnout a přitiskla si jednu dlaň na čelo.
"To bylo těsné,"
"Já vím,"
Obě dvě se na sebe usmály a vzhlédly k dračici, která nedočkavě přešlapovala a roztahovala a zase zatahovala křídla, čímž začala štvát mladší verzi Lei, která ji začala bušit do krku, protože nedokázala udržet rovnováhu. Dračice omluvně přestala, ale přesto roztaženými konci křídel lehce škubala.
"Na tři," zařvala Emily z té velké výšky. Prvních pár slov zaniklo, jak je jen řekla a nevyřvávala na lesy.
"TŘI!" Dračice začala mávat křídly. Zvedl se tak silný vítr, že White Rainbow, která se pokusila vzlétnout, ve vzduchu zavrávolala a spadla na střechu kůlny.
"V pohodě?" zeptala se starostlivě Lea a podívala se na bílou kobylku. Rai zamrkala a zkusno zamávala křídly. Wind mezitím zvlétla výš a vichr ustál.
"Samozřejmě," přikývla White Rainbow a vzlétla. Emily si jich všimla a jako střela letěla směrem k oblakům.
Rai ji následovala. Byla stále tma a kdyby se jim cokoliv dostalo do cesty, asi by to způsobilo přírodní katastrofu. Nebo něco víc. Wind začala zase klesat. Udělala ve vzduchu otočku a Lea uslyšela svoje mladší já, které ječelo a snažilo se vstřebat to, co se teď stalo.
Lea cítila, jak se Rai snaží, křídlama mávala co nejrychleji dokázala, ale stejně steží stačila drakovi, který ještě letěl pomalu. Přesto se ale cítila tak, jako nikdy předtím. Tohle se opravdu může stát jen jednou v životě.
Chytila se pevněji svého oře a přitiskla se jí k hřívě. Jak klesali níž a níž, slyšela dusot kopyt a věděla, komu to patří. Skoro jako by slyšela tepat její srdce. Byl to tak zvláštní pocit, stačilo si pomyslet jedinou věc a ta by se měhem milisekundy uskutečnila.
Rai začala kroužit kolem Wind. Letěli tak rychle, že se Lea bála, že uletí. Dračice přidala a White Rainbow najednou prudce zastavila a pak s dalším prudkým trhnutím vylétla vzhůru. Prorazila jeden mrak. Na obloze začalo svítat a mraky se barvily do růžova. Zase klesali a teď to obraceli a letěli směrem k zahradě. Bílá kobylka prolétávala co nejníž dokázala.
"Teď!" zařvala Lea a plácla si postupně s Issou, Ashel, Kate a Ninou. Ninu ale na poslední chvíli chytila za ruku.
"Áu!" zařvala Nina a sledovala, jak se vzdálenost od země stále zvyšuje.
"No teď už tě nepustím," skoro vítězně se ušklíbla blondýna, ale vytáhnout jí nedokázala, a tak Nina visela za jednu ruku z letícího poníka a sledovala ubíhající krajinu pod sebou.
"Tak co mám dělat?" zeptala se bezmocně když začala cítit, že ruka, která ji drží, začíná pomalu klouzat.
"Ty jsi všemocná, ne já," když si všimla jejího naštvaného výrazu, rychle dodala: "Ale ne doslova," Nina se pokusila vyhoupnout na White Ranbow zezadu, ale jen se nebezpečně naklonili a Rai rychle máchala křídly, aby se udrželi ve vzduchu.
"Nedělejte to, prosím. Já nejsem stabilní letadlo," snažila se vysvětlit bílá kobylka a pohodila hlavou, aby si z očí odhodila pramínek hřívy.
"Jasně," přikývla Nina a pokusila se zadržet nával paniky. "Jasně, jasně, jasně!" Druhou, volnou ruku natáhla a vykouzlila malý kořen, který ji ale neuchytil, ale spadl z několika metrů na zem.
"Ha, fail!" zasmála se Lea ale pak se zarazila. Byly opravdu ve vážné situaci. Podala druhou ruku Nině, ale jaksi se zapomněla držet. Začala padat.
"Ááá!" jednou rukou se panicky chytila kopýtka White Raibow, kde jí ale ruka začala rychle sjíždět. Kobylka začala klesat, jk pod tíhou Lei a Niny, ale i kvůli tomu, kdyby opravdu spadli, aby to nebylo tak vysoko.
"Mám nápad!"
"Co?"
"Prostě mi věř!" Nina se vykopla jednu botu a ta začala padat dolů. Dřív ale než stihla spadnout se zastavila doslova v čase a začaly z ní vyrářet suché větve. Během vteřinky se vytvořila malá podlážka (která se mimochodem rychle zvětšovala), z které vyrůstaly čtyři pevné liány, které se během minutky ovázaly Rai přes hřbet tak, aby nepřekážely křídlům. Nina se vyvlékla z ruky, kterou jí Lea křečovitě držela a posadila se. Nová houpačka se lehce kývala a Nina se rukama vysíleně podepřela.
"Ještě si nepamatuju, že bych někdy tak rychle něco vykouzlila," Lea spadla na zadek a chytila se Niny kolem krku.
"Miluju tě!"
"Doufám, že ne doslova," povzdechla si Nina a rozhlédla se kolem. Už se mnohem víc rozednilo. Lea se Niny rychle pustila a pohledem zapátrala po Wind, která byla obvykle nepřehlédnutelná. Nikde ji ale nemohla najít.
Najednou s nimi něco škublo zezhora.
"Pozor!" stačila vykřiknout White Rainbow, v tom se ale podlážka rychle rozhoupala, že Nina (s Leou zase kolem krku) málem slétla dolů.
Wind je unášela ve svých měkkých tlapkách a sama pro sebe se uchichtávala, stejně jako Emily a malá Lea, takže to byl takový chichotající se šum.
Letěli směrem k vycházejícímu slunci. Bylo to tak krásné, že by to mohlo trvat věky. Kéžby...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bělka bělka | E-mail | 3. října 2014 v 19:22 | Reagovat

To je pořádně dlouhý příběh a jako vždy moooooooooc hezký.Nedivím se,že ti dal moc práce,jsi fakt skvělá,tvoje nápady jsou fantastické... :-)

2 Kim Kim | 3. října 2014 v 22:01 | Reagovat

Dokonalý a pěkně dlouhý ,já bych neměla trpělivost. :-)

3 Niky Niky | 4. října 2014 v 14:23 | Reagovat

Wow ,wow ,wow :D.
Musím říct že je to velká pocta mít White Rainbow v tvém 2 ročním speciálu. Vystihla si jí :).
Tahle jednorázovka mě stačila rozesmát i dojat :). Lia a její sušenky byly úžasné :D. Při jejích částích jsem se řehtala jako kobyla :,D. Chudák Rai :C jí zakázali létat :D. To jak jsi se zmínila o mě mě dostalo :D. Ale části u kterých jsem se nasmála nejvíce byli. Epický nástup Niny ,Kate ,Issy, Ashel :D. A Raina věta "Nedělejte to, prosím. Já nejsem stabilní letadlo,".
A nejvíce mě dojalo to jak si Lia myslela že jí tam chtějí nechat :(.
Vážně skvělý speciál :D. Nemám co vytknout ,prostě úžasné ! :D Asi si ho pak přečtu znovu :3 :D.

4 Starli Starli | Web | 4. října 2014 v 14:29 | Reagovat

Prostě dokonalé, přečetla jsem si to několikrát! Ty umíš opravdu dobře psát :) Děj je taky dobře vymyšlený, prostě nádhera, tleskám!

5 Stjörnurnar Stjörnurnar | 4. října 2014 v 21:10 | Reagovat

Tak to se ti dost povedlo:-D

6 Rosel Strange Rosel Strange | Web | 4. října 2014 v 23:04 | Reagovat

A kde jsem jako já *le uraženě si odfrkne* na mě si zapoměla? :DDDD Ale né to je hm... v pohodě :DDD Krásně napsané vážně super. A jinak se omlouvám že jsem nekomentovala :(

7 brexicz brexicz | 5. října 2014 v 19:22 | Reagovat

oooo dračeek kszidgfdsdf

8 Inka Inka | E-mail | Web | 7. října 2014 v 18:39 | Reagovat

Páni, to je tak nesmyslné, až je to krásné :D Začátek možná trochu matoucí, ale na konci jsem byla jen dojatá. Je to geniální :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírování se trestá smrtí.
Chceš si pokecat? Chat ZDE

Flag Counter