Z větru se stane vichřice. Tma obepne les a pouze světlo spasí vás. - Věštba Flekaté kožešiny

Zloděj myšlenek

10. února 2015 v 21:37 | Lea |  Jednorázovky
Je to tady! Tak miluji jednorázovky/kousky z života Emily ^^ Je moje nejlepší postava C:


Emily seděla v chladné, potemnělé místnosti na dřevěné židli. Palce u nohou jí umrzaly, i když jí většinou kožíšek chránil. Dům měl jen jediné okno, a to tady dole, u bývalé kuchyně. Druhé patro neměl žádné. Kvůli bezpečnosti. Byla tam jen postel, skříň a nějaká stará, zašlá vana. Tady dole byl pouze stůl a pár židlí. Nic víc.
"Ty jsi výjimečná," pravila tajemně Esmer, která se procházela kolem stolu a měřila si Emily zaujatým pohledem. Přišla k ní blíž, až jí dechem zahřívala krk a pak se zase hned stáhla. Rudé vlasy jí padaly do očí, ale nevšímala si toho. "Možná bych pro tebe.. něco mohla udělat. Něco za něco." Tajemně se usmívala, nešlo poznat co si myslí. Ramena jí obtěžkával velký, černý kabát s milióny kapes. Určitě nebyl její.
"Ráda," odpověděla prostě Emily a prohlížela si ji. Její nádherně modré oči ji na minutku proťaly nebezpečným pohledem, poté se ale rychle sklonily. Zaštrachala v jedné horní kapse a vytáhla malý, zlatý medailonek. Byl otevírací. Emily nic nechápala.
"Vysvětlím ti to později," pousmála se a rozevřela ho. Vevnitř se zdál být větší než zvenku. Byly tam čtyři malé přihrádky, každá s jiným znakem. Dokonce každá vlastnila malá, nepatrná dvířka. Esmer sáhla blondýně na čelo, ale ne docela. Dotýkala se jí jen špičkami nehtů. Držela mezi palcem u ukazováčkem jednoduché nic. Nebo alespoň to tak vypadalo, pravda to nebyla. Schovala tu nepatrnou částečku do jedněch dveří a úsměv se jí rozšířil.
"No.." začala si Emily stěžovat a poposedla na židli. Esmer ji ale hned přerušila.
"Můžu ti ukázat cokoliv si budeš přát. Jakýkoliv moment odehrávající se v paralelním vesmíru. Pár… minut." Působila až nerozhodně, nakonec se zarazila a zmlkla. Emily si ji dlouze prohlížela, každičký její sval ve tváři.. ale nic se nehnulo.
"Dobrá, nechám se překvapit. Stejně mě nic dobrého nečeká." Esmer se pousmála.
"Jenom jednu, víc nedokážu. Jen pár minut," začala si pozpěvovat. Položila si hlavu do dlaně a tu druhou položila Emily na čelo. Byla horká a na chladném, téměř promrzlém čele ji začala pálit. Zavřela oči.
Otevřela je a vydechla překvapením. Spadla by ze židle, kdyby právě na nějaké seděla. Ale stála v malé, vyhřáté místnosti s malou postýlkou a krabicí. Kolem leželo pár hraček. Přesto určitě středem pozornosti byla drobná, sotva čtyřletá holčička s nezbednými, kudrnatými vlásky, které se jí vlnily všude kolem. Smála se a mazlila se s maličkým plyšovým medvídkem.
A pak se postavila. Otočila se tvářičkou k Emily, jako by věděla že tam je. Ve skutečnosti se ale posadila na postýlku a rozhlížela se po pokoji.
Emily vyhrkly slzy a posadila se na zem. Stále si ji prohlížela. Kdo jiný by to mohl být? Vypadala úplně jako ona. Velká očka, nespoutané vlasy a štíhlé tělíčko. Asi si jen někdo spletl barvy, protože takové Emily fakt neměla. Oříškově hnědé oči, opálená pleť s několika pihami a kaštanově hnědé vlásky které ke konci zrzavěly. Emily se ještě víc rozplakala - štěstím. Byla to její dcera.
"Drasiell, drahoušku!" ozval se cizí hlas a hned spatřila starší verzi sebe sama - vypadala ale mnohem šťastněji. Nebyla ozbrojená, byla v domácím svetru. Nikdy si asi nezkrátila vlasy. Následoval ji vysoký muž, který vypadal jako malá Drasiell. Alespoň by se teda dalo říct barvami. Vzal dceru do náručí a objal ji.
"Hádej kdo se na nás přijel podívat!" smál se a lehce ji kousl do nosu, přesně tak, jak si vždy hráli.
"Teta?" zeptala se tiše a dívala se na dveře, jako by očekávala, že někdo přijde.
"Ne, strejda!" zasmál se Tigris. "Jamesi!" zavolal do chodby, odkud se rychle vynořil energetický černovlasý mladík.
"Daší!" zasmál se na malou Drasiell jejím zkomoleným jménem. Ta jen schovala obličejík do tátovy mikiny, ale usmívala se. "Mám dobré zprávy. Válka končí. Porazili jsme hlavní vojsko a-"
Končí to. Všechno to končí.
"Ne, ne, vrať mě zpět!" řvala Emily a málem skočila přes stůl po drobné rudovlásce. Ta svižně uhnula a vyskočila ze židle.
"Nemám sílu pokračovat dál. Navíc to nejde," couvala, jako by se jí bála.
"Ne, prosím! Ne!" Já a Tigris tam máme dceru.. je konec války! VRAŤ MĚ TAM! Chci žít tam!" Byl to neovladatelný vztek a smutek.
"Já tam jsem mrtvá," tiše zamumlala a chladně zabořila pohled do Emily. "Ten den jsem tam zemřela za vás a ukončila válku," skoro nepřátelsky sklonila hlavu. "Neptej se jak to vím. Viděla jsem tu vzpomínku už mnohokrát. Copak se nedivíš, že malá Drasiell hledala tetu?" Zarazila se, chvíli jen sledovala zem, na které se válely chuchvalce prachu a odešla.
Emily se nenávistně svalila zpět na židli a projela si dlaněmi ve vlasech, jako by se snažila uklidnit.
"V jiném světě mám dceru," zápolila sama se sebou, nerozhodně se opřela lokty o stůl. A rozplakala se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 10. února 2015 v 21:44 | Reagovat

och super, jsem nadšená :3

2 Alerris Alerris | Web | 10. února 2015 v 21:50 | Reagovat

A pak mi na skypu kecáš že jsem pokročilá!
Tohle je pokročilá tvorba!V porovnání s tou mou, je to tvé boží dílo a moje jen hrouda špinavých hadrů.
Tahle jednorázovka ve mě budí smíšené pocity...Klaním se před tebou!
Opravdu perfektní!Je mi Emily opravdu líto, i Esmer, ale Emily mi přijde sympatičtější....Neumím se vyjadřovat.Prostě...je to opravdu skvělá jednorázovka.Líbí se mi že budí smíšené pocity, navíc, literaturu na tento žánr mám ráda.

3 Alerris Alerris | Web | 10. února 2015 v 21:50 | Reagovat

Řekla bych víc, ale opravdu se neumím vyjadřovat...

4 Ajdy Ajdy | 10. února 2015 v 21:55 | Reagovat

Tigris :3 :33  
super.. Další jednorázovjednorázovka o Emily musí být z paralelního vesmíru! :D

5 Mico Grey Mico Grey | 11. února 2015 v 19:17 | Reagovat

Jednorazovky sú fajn, dobre sa to číta :3
Ja normálne už nemám slová chvály :D Vážne, všetky tvoje diela sú fakt podarené, nemám im čo vytknúť :)

6 Starli Starli | Web | 12. února 2015 v 18:26 | Reagovat

Překrásně píšeš! Dokážeš se dokonale vžít to své postavy, Emily je mi moc líto :(

7 Niky Niky | 12. února 2015 v 18:47 | Reagovat

Je to vážně hodně dobře napsané :3, věděla jsem že se mám na co těšit. Dobře se to četlo a je vidět že jsi si psaní užívala :D, vážně skvělá práce :3.
Úplně mi to vykouzlilo úsměv na tváři :D. I když Esmer mi je líto :/.
Ale chápej..... :D to je tak sladký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírování se trestá smrtí.
Chceš si pokecat? Chat ZDE

Flag Counter