Z větru se stane vichřice. Tma obepne les a pouze světlo spasí vás. - Věštba Flekaté kožešiny

Wilson a Wickerbottom - Pozor, louč!

31. května 2015 v 18:38 | Lea |  Jednorázovky
Ahoj!
Minulá jednorázovka měla úspěch a navíc se nám stala fakt vtipná příhoda, tak jsem tom musela napsat :D. V příběhu to vyzní tragicky, ale když si představíte, jak jsme my ve hře šílení, smějeme se ze zoufalství a kamarád je na mě kvůli tomu trošku naštvaný, je to... zábava! :D


Byl temný večer a udýchaná paní, které táhlo na šedesát se právě se svým společníkem vracela z výpravy, kdy setřásly velmi nepříjemné nepřátele. Říkali jim houndi. Jsou to velmi agresivní psi a každých deset dní se vrací.
"Jsi hodně zraněná?" Zeptal se Wilson, již zmíněný společník. Rozježené černé vlasy měl zpocelé a zplihlé. Wickerbottom zavrtěla hlavou a usmála se.
"Ale mám hlad. Dala bych si něco čestvého." Pohlédla na oblohu, slunce pomaličku začalo klesat. Byla po tom útoku vyčerpaná víc, než kdy předtím.
Wilson si pohladil svoji drobnou bradku a zamyšleně se rozhlédl. Domů to ještě měli kus.
"Cestou určitě nic nenajdeme," zamumlal tiše a vyměnil si se svou přítelkyní významné pohledy. "Ale pokud budeme mít štěstí, doma něco vyroste."
"Čistou náhodou, viď?" Zasmála se skřípavě stařenka a vytáhla si ze své tašky starou knihu. Vypadala velmi obyčejně, zelené desky byly zohýbané a žlutá cedulka, která na ní byla připevněná už skoro upadla. Zamyšleně ji prolistovala a opět schovala, jen na Wilsona mezitím ještě mrkla.
Ještě před pár dny docela trpěli hlady, ale brzy si našli obživu, i když na začátku jedli jen opečené kaštany a sem tam králíka. Někdy ze zoufalosti jedli kytičky. Ale to by se už nemělo stát. Teď mají farmy, uměle vysazené keříky a nově i stromy.
Wilson se zrovna chystal přeskočit jeden kámen, tak jak měl ve zvyku, ale při skoku vykvikl, zavrávoral a dopadl přímo na něj. Držel si pochroumaná žebra a maličko skučel.
"Co se děje?" Přispěchala k němu honem Wickerbottom a pomáhala mu na nohy. Wilson zatnul zuby.
"Já - trošku mě pokousali houndi, nic víc. Jsem v pořádku." Vyloudil drobný úsměv, ale svaly měl stále stažené bolestí. Stařenka ho podepřela a belhavým krokem se vydali domů.
Začínala noc. Wilson se opíral o jejich dřevěnné hradby a pozoroval Wickerbottom, která vytáhla svoji knihu. Jemně ji pohladila po hřbetě a pak ji otevřela. Začala číst - mumlavě komolila slova, otáčela stránky tak rychle jak dokázala.
Byl to malý energetický výbuch a na všechny jejich farmy a keříky se snesl drobný prášek. Během chviličky vyrosly bobule, melouny, mrkve. Keříky se obsypaly borůvkami a i stromy, jak se zdálo, povyrostly. Jak že tomu lidé říkají? Ano, bylo to kouzlo.
Wilson se začal smát a Wickerbottom se ochotně přidala. Ale potom zvážněla.
"Tak pojď. Nasbíráme je společně, nebo umřeme hlady. Vidíš lépe než já, budu ti svítit loučí, dobrá?" Wilson přikývl, jídlo mu pomůže víc než cokoliv jiného, protože žádné obvazy a léky neměli. Vstal ze své pohodlné polohy a začal do dlaní sbírat drobné plody. Začínala noc a beze světla by to byla sebevražda.
Wickerbottom byla spolehlivá lucerna, ale jakmile začala noc, začaly se jí klížit oči. Stačil malý moment, trošku se nahnula s loučí směrem k jednomu keříku...
"Hoří!" Vykřikl Wilson překvapeně a tím stařenku dokonale probral. Omylem zapálila jejich borůvky!
"Ustup! Nemůžeme to uhasit!" Odtáhla Wilsona za ruku dál od plamenů, které postupně sžíraly celý jejich dům. Nejdřív shořely hradby, potom všechny jejich přístroje a po farmách zbylo jen pár třísek a popel.
Wickerbottom se smutně rozhlížela kolem, stromy začaly taky hořet a jiskry létaly vysoko do vzduchu. Wilson vedle ní vypadal, že by se nejradši rozeběhl a zachránil jejich truhly, kde měli uložené všechny věci, ale Wickerbottom ho držela pevně.
Sledovali konec jejich domova. Zůstal jim jen nějaký popel, uhlí. Vzduch čpěl spáleným dřevem. Neměli nic.
"Je mi to líto," zašeptala stařenka tiše, ale Wilson se na ni ani nepodíval.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luhi Luhi | 31. května 2015 v 20:35 | Reagovat

Ach jo, ještě teď se tomu směju :D :D :D

2 Luhi Luhi | 31. května 2015 v 20:36 | Reagovat

a né není naštvaný ;-)

3 Wormely Wormely | 31. května 2015 v 21:20 | Reagovat

Baf... Pamatuješ si na tu línou zdechlinu? Teď nevím, jestli jsi to byla ty a nebo druhá Lea, která mi chodí/la na blog, ale nějaká z vás mě spolu s Jeepy vyburcovala k rozhodnutí, napsat něco na blog... Tak to tam je.. Jestli chceš, podívej se, ráda tam od tebe uvidím komentář :-D ^^

4 wtf guay6546 wtf guay6546 | 1. června 2015 v 10:28 | Reagovat

more doufám že bude víc DS příběhu
myslím že si jedinej čech co s nima píše fanfiky
VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍC

bože neděs mě moji mámě táhne na 60 a vypadá docela mladě o-O

ja si vždy myslel že hundi jsou prasata než jsem si je vygooglil

5 wtf guay6546 wtf guay6546 | 1. června 2015 v 10:29 | Reagovat

[4]: ANO HUNDI

6 Niky Niky | 1. června 2015 v 16:03 | Reagovat

Vážně hodně povedené :33

7 Brambora Brambora | 2. června 2015 v 2:02 | Reagovat

HUNDI

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírování se trestá smrtí.
Chceš si pokecat? Chat ZDE

Flag Counter